Mezinárodní úspěch: Augsburské kabinety 16. století

Kabinety vyrobené v Augsburku (jižní Německo), v polovině 16. století vzaly Evropu útokem. Byly kompletně dekorovány plno barevnou marketerií nebo vzácněji také dekorativně zpracovanými kovovými pláty. Luxusní nábytek tohoto druhu byl novým fenoménem a znalci (connoisseurs) a sběratelé od Španělska přes německé impérium, Francii, Holandsko a Skandinávii soutěžili mezi sebou v získávání jedinečných Augsburských kabinetů. Augsburk se díky tomu stal centrem nábytkového exportu. To byl nový rozmach, protože Augsburské kabinety byly ceněny a bylo s nimi obchodováno jako s uměleckými předměty.

Kabinet, který je pravděpodobně nejmladší v Rijksmuseu je neobvykle malý exemplář, jehož exteriér je zcela pokryt, včetně spodní strany, kovem s leptaným dekorem. Má propracované kování ze zlaceného bronzu (viz obr. č. 1). 

Pokud je otevřen (viz obr. č. 2) prakticky vše pohledové je zlacený kov a kabinet dělá dojem, že je celý vyroben pouze z tohoto materiálu. Nicméně korpus kabinetu je vyroben ze dřeva, stejně jako zásuvky, které jsou na čelních stranách orámované černými lištami. Otevřením středových dvířek odhalíme interiér, který je dýhován jednoduchým vzorem ve variaci dřevin (viz obr. č. 3). Je to jasný důkaz toho, že krom zlatníka se na práci podílel i cabinet-maker.

Malý formát a použité materiály dělají tento exemplář výjimečným, ale i tak vypovídá hodně o rané historii kabinetů. Leptané dekorace obsahují takzvané moresques, jsou to proplétané (interlanced) pásky prokládané malými stylizovanými volutami (foliate scroll). Jak jméno ornamentu, zvaného moresques, naznačuje, tento typ ornamentu byl převzat z maurského umění. Ornament se do Evropy dostal skrze Španělsko, kde toto umění bylo hluboce zakořeněné v 15. století. Výskyt moresques na tomto raném kabinetu není náhodný, protože kabinet jako nábytkový typ se zcela určitě vyvinul ve Španělsku, pravděpodobně někdy na začátku 16. století. Tyto kabinety byly známé jako escritorio, později potom vargueño, a byly obecně dekorovány složitým zdobným stylem odvozeným z maurského umění. Je možné, že tento nábytkový typ sám o sobě může být odvozen z maurských modelů. Termín escritorio naznačuje funkci, jako nábytku určeného k psaní, protože čelní deska se sklápí, aby sloužila jako psací plocha. Kabinet, který se nachází v Rijksmuseu má formu escritoria, ale není zamýšlen jako psací kabinet. Celkové rozměry jsou pro tento účel příliš malé a uprostřed toho, co by mělo být psací plochou, vystupuje prolamovaný medailon provedený v reliéfu. Okraje desky jsou zdobeny podobně vystouplým lemem a rohovými ornamenty. Byl pravděpodobně používán pro uschování šperků a jiných cenností. Ačkoliv sám je nepochybně drahým a luxusním objektem, tak má důmyslný zamykací systém se čtyřmi zámkovými čepy, stejně jako dobré zabezpečení díky svým kovovým plátům na exteriéru. Masivní rukojeti na stranách umožňují snadné přenášení při cestování. Větší psací kabinety měly také takové rukojeti. Ocel s leptanými moresques, byla častěji používána jako dekorace pro zbroj, než pro nábytek. V různých Německých městech jako Norimberk a Drážďany se vyráběly ocelové zbraně a zbroj. Ty byly zdobeny dekorem, který připomínal ten, jenž se nachází na tomto kabinetu. Tento kabinet je také zcela určitě vyroben v Německu, pravděpodobně v Augsburku. 

Od poloviny 16. století se Augsburk rozvinul v hlavní centrum Evropy v oblasti produkce kabinetů a před rokem 1600 převzal vedení Španělska v této produkci. Úspěch Augsburku byl tak velký, že mnoho Augsburských kabinetů bylo vyváženo do Španělska, a dokonce král Filip II. Španělský přivedl augsburské cabinet-makers do jeho země. Kabinet byl nyní pevně konstituován jako nábytek s největší prestiží. Malý exemplář v Rijksmuseum o tom poskytuje nečekané svědectví. Ačkoliv se nejedná o psací kabinet a jeho psací plocha není určená pro psaní, i tak pro tento elegantní a luxusní objekt byla zvolena tato nová, módní forma. Kromě exoticky vzhíležejíciho moresce byly aplikovány renesanční ornamenty, jako páskový ornament (strapwork), masky, delfíni, mořští koníci a akantové listy. Již zmiňovaná "psací plocha" je gravírovaná, s velkou páskovou kartuší se zvířaty a ovocem. Prolamovaný medailon uprostřed ukazuje personifikaci Geometrie, zatímco dvířka v interiéru kabinetu mají jemně leptanou personifikaci Spravedlnosti, která je orámována páskovým dekorem. Po obvodu jsou aplikovány vlysy s dekorem listový a zvířaty, který je zhotoven raznicemi (viz obr. č. 4). Kov byl zpracováván mnoha způsoby za účelem vytvoření dekorativní entity. Zásuvky jsou dále zdobené barevnou skladbou, která byla nicméně přidaná v pozdější fázi.

SCHREIBTISCH S MARKETERIÍ

Augsburský kabinet z pozdního 16. století (1575-1600) vyjasňuje proč, tyto kusy byly tak mezinárodně úspěšné (viz obr. č. 5). Když je zavřený, má kompaktní podobu díky svému tvaru, který připomíná truhlu. Je vybaven bočními úchyty, takže je snadno přenosný na cestách. V důsledku toho nemá podstavu. Kabinet, který je dekorován marketerií na všech stranách může být položen na libovolný stůl. Čelní deska se dá sklopit dolů, aby sloužila jako psací plocha, zatímco půda je výklopná směrem nahoru (viz obr. č. 6). Tím se odhalí velký počet zásuvek a přihrádek, vhodných pro uskladnění dokumentů, cenností a jiného osobního vlastnictví. Obsah je dobře chráněn krásně a jemně konstruovanými zámky (viz obr. č. 7). 

Jakkoli jsou důležité tyto praktické přednosti kabinetu, byla to bezpochyby marketerie, která poutala největší pozornost. Jsou jimi pokryty veškeré viditelné části tohoto kusu nábytku, jako by marketerie byla nějakou vzácnou kůží. Všude jsou použity složité a plně barevné scény a ornamentální kompozice (viz obr. č. 8). Pouze dna přihrádek jsou zdobena relativně jednoduchou parketáží (viz obr. č. 9).

Kabinet jako tento se musel zdát jako div řemeslné dovednosti a důmyslnosti v době, kdy byl zhotoven. V této době, ve většině zemích byl znám pouze jednoduchý nábytek, vyrobený z jednoho druhu dřeva, někdy maximálně také malovaný. Vlastnictví intarzovaného kabinetu označilo danou osobu jako zámožného a avantgardního patrona umění. Když ho majitel vzal s sebou na své cesty, bylo to jako zpráva, která putovala všude, zejména proto, že díky dvojímu použití kabinetu, tedy pro psaní a pro skladování, byl kabinet úzce spojen s osobou vlastníka. Tak jako španělské označení escritorio, tak i německý název zdůrazňuje psací funkci kabinetu. V Německu byl kabinet znám jako Schreibtische a na většině Augsburských Schreibtische jsou vyobrazeny ruiny. Na nejznámnějším z nich, tzv. Wrangelschrank z roku 1566, jsou symboly vanitas tvořící součást pečlivě promyšleného, byť záhadného, programu zahrnujícího umění, vědu a umění války. Na množství ostatních kabinetů z 60. let mají ruiny podobný význam. Tyto kabinety musely být vyrobeny pro patrony a kupce obeznámené s humanistickými ideály, na kterých byla symbolika vanitas založená. Jak poptávka rostla, tvůrci nábytku začali postupně upouštět od symbolického vyjádření významu v marketeriích. V módě sice zůstal stejný motiv, ale nyní jej kombinovali zdánlivě náhodně. Toto je také případ Schreibtisch z Rijksmusea. Ruiny jsou vyobrazeny na všech plochách jeho exteriéru, ale mají daleko od existence v zpustlých podmínkách. Ruiny jsou oblíbené díky velice rozmanitým figurám, které je doplňují, jako jsou válečníci, seriózní gentlemani nebo dokonce i šašci. Vyobrazení dělníci dokonce vytahují sloupy nebo vykonávají jiné práce, takže se zdá, jako by byly stavební práce vyobrazeny hned vedle budov, ze kterých jsou už ruiny. Jelen, opice a velcí, nadměrní ptáci zaplňují scénu s nereálnou až fantaskní atmosférou, charakteristickou pro většinu Augsburských marketerií, včetně té na Wrangelschrank a ostatních kabinetech raného období. Prvky, které vzájemně nekorespondují, jsou spojeny v horror vacui, tedy v jakési "hojnosti odcizení" (alienating profusion). Tento prvek je interpretovatelný jako nějaká raná forma surealismu, ale která také určitě pramení z touhy po scénách stejně zaplněných, jako jsou ornamentální panely hustě pokryté páskovým dekorem (strapwork), volutami, hudebními nástroji atd. Stupeň, do kterého se dostaly marketérie kabinetů jako Augsburská specialita je patrný z faktu, že v roce 1575 byl vyráběn Schreibtisch jako jeden z povinných mistrovský děl cechu uměleckých truhlářů, kromě tradiční skříně. Žádné další město v Evropě nenásledovalo tento příklad. Soudobé zdroje vyzdvihují kvalitu Augsburských marketerií a v roce 1567 se ve městě objevila publikace s kolekcí grafik s perspektivními pohledy na ruiny a páskovým dekorem (strapwork), zvláště "den Schreiner in eingelegter Arbeit dienstlich", což bylo užitečné pro umělecké truhláře při práci na marketeriích. Přirozeně, grafiky publikované jinde byly také k dispozici výrobcům nábytku, například od Hansa Vredemana de Vries, nebo od Jaquese Androueta du Cerceau podle Léonarda Thiryho. Augsburg se nachází blízko rozsáhlých lesů, takže byla dostupná široká škála lokálních dřevin. Navíc se město stalo lídrem ve vynálezech a zdokonalení nástrojů pro řezání a sesazování dýh. Proto zde byly podmínky nakloněny neobyčejnému vzrůstu úrovně umění kabinetů. 

Při exportu nábytku město těžilo ze své historické pozice, jakožto centra obchodu a také z odvětví zlatnických prací, které byly získávány z Augsburku kupci z celé Evropy. V roce 1610 obchodník Philipp Hainhofer hrdě prohlašoval, že Augsburské kabinety byly ve velkých počtech exportovány do Prahy, sídla císařského dvora, ale také do Francie, Itálie a Španělska a to v té době nebyla nová situace, ale standart v Augsburku.

Kabinety z Augsburku zdobené marketerií také stanovily jejich novou cestu do Holandska, jak ukazuje exemplář, který dostal nový exteriér a podstavu v této zemi v 17. století (viz obr. č. 10). Zatímco dříve cabinet-makers pracovali většinou výhradně pro tuzemský trh, nyní byl rozvoj mezinárodního centra produkce nábytku novým fenoménem. Tento fakt jasně demonstruje prestiž kabinetů jako nábytkového typu a také jejich přínos pro růst prestiže nábytku obecně.